Dne 8.-10. července se konalo očekávané Milkovické hudební soustředění u Standy Pence na statku, za což mu patří můj dík. Cesta na statek byla sice komplikovaná objížďkou, ale takto jsme narazili v Dolním Bousově na zajímavý obchod: Papír & Tabák. Ach, co víc by máničky mohli potřebovat... Zhruba za hodinu se zapojila aparatura a připravilo se na hraní. Sice pátek začínal v trojici Krtek, Giorgio, Rogo, což je úderná sestava basa, bicí a Rogo, ale půda nám poskytla prostor, kdy se ozvučovaly kusy nábytku, experimentovalo se zvuky, dohrávaly se další stopy do písní. Pokřtila se Rogova kytara Vinetů a bylo zajímavé, že po chvilce Giorgiova zkoumání se tento 1 strunný smyčcový nástroj ukázal být mimo jiné i perkusní. Zhudebňovala se báseň Milana Kocha: Pekelní andělé, ale největší hřeb večera byl dozajista hit „Půjč mi svá varlata aspoň na hodinu“, který se zpíval až do neděle (a podle svědků ještě několik týdnů potom). Kluci nad ránem odjeli zpět do Prahy a já jsem osiřel. ba Odpoledne jsem vyrazil do Libáně na jídlo a tam se ke mně přidal Baťa se suitou Adamem a Danem. Dorazili jsme zpátky do Milkovic a tam už čekal Detail. Údernou sestavu sice tvořili 4 baskytaristi a kytara, ale utvořila se výkonná formace 2 basy, bicí, kytara a klávesy. Nicméně na začátku nám praskl halogen a další světlo bylo výrazně slabší. Místnost se ponořila do tmy. Navíc i hraním se táhla melancholická nálada, nicméně písně měly pořád stopáž kolem 30 minut. Potom došlo na osvětové kompozice „Oh, náš syn onanuje“ a „Jak je to s vaginálními výplachy pochvy“, kde Baťa osvětově simuloval vlny pomocí tam-přítomného kytarového komba. Nakonec se to ukázalo jako zajímavý mejdan – improvizovalo se až do odpadnutí. Ráno se pospojovaly střípky včerejší noci a kolem oběda se jelo domů. Velice pěkná sranda. Minimálně v tom, že kdo tam byl, byl rozehraný na několik týdnů dopředu.

Krtek