(aneb střípky z paměti jednoho účastníka)
Velikonoce na krku a opět nastal čas, teď si již dovolím tvrdit, tradičního Milkovického hudebního soustředění u Standy Pence. Tak, jak mám ve zvyku, jsem již kolem poledne stanul na Černém mostě a díky dobrým lidem jsem bez větších potíží dorazil až za Libáň pod kopec, na který stačilo jen vystoupat a byl jsem na místě. Kromě Standy a Jarmily zde již byli i Jožin a Jindra, který, mám pocit, v čase mého doražení dřímal. Z dětí zůstal jen nejmladší Kája, ostatní byly kdesi na prázdninách. Mám též podezření, že tu byl přítomen i Skřítek a nebo dorazil jen chvilku po mě. Po nutných dokončovacích pracích jako je luxování na půdě, kde se vše konalo, zapojování aparatury, zapojování piva, degustace piva (opět speciální Krakonoš čtrnáctistupňový) tu byla připravena opět velice sympatická sestava muzikantů. Jen mé osobní libido lehce zaplakalo nad přepindíkovanou situací. Kluci z kapely Hliníkové lopatky dědečka Pipýna dorazili tentokrát komplet(to jest: Krtek, který se i staral o zvuk, Wrynn, Ondra a Giorgio), byl tu Detajl, Baťa, Luďa, Vláďa, Lukáš, Mikuláš (Sic!) a jako poslední posily dotáhl z Jožin Libáně, kde se z nějakého důvodu vyskytli Draslík a jeho nová dívka, podle všeho básnířka, jen to její jméno si nedokáži vybavit, půvaby vzhledem veskrze můžského osazení samozřejmě ano, ovšem jen coby pokorný pozorovatel, který byl po většinu času opilý a zpomalený pravidelným příjmem marihuany. Nálada byla vynikající a takřka nekonečné jamování bylo plné pozitivní energie. Například Luďa se při jednom jamu chytl mikrofonu a pěl o jedné píče ze svého života, bylo to nečekané a silné. Luďa společně s Baťou, jelikož měli sebou oba ukulele, vytvořili nerozlučné duo, které se neustále vracelo svým charakteristickým zvukem a já pokáždé, když jsem je zaslechl v akci, propadl příjemné blaženosti. Hudební témata se různorodě prostřídávala a došlo i na poezii Františka Gellnera, kterou přivezl Detajl. Vznikla tu i psylocybinová kapela Mechanický elf, které předcházela má houbová procházka ke kozám nahoru na louku, ostatní také nelenili a též se vesmírně naladili (bez procházky - každopádně též houbově). V důsledku toho vznikla skladba o rozmnožování rostlin, koberci a spirálách. Krtek se mi pak přiznal, že zkoušel i něco nového ve stylu acidového hraní a musím uznat, že jsem byl skutečně ve stavu jistého tranzu. Jindřich kromě kytary přidával i zpěv a chvílemi jsem se s ním podílel i na jakémsi duetu. V neděli sice část osazenstva odjela, nicméně ani tak nic nebránilo vzniku brutálně pekelně velikonočního black metalového okénka s dominujícím hitem: Ťuk, ťuk, kdo tam? Tady Satan! pro uvolnění ducha a napružení svalů, jsme Standovi pomohli přeskládat i pár cihel. V pondělí přišel i můj odjezd ještě společně s Baťou, Detajlem a s Lukášem, který řídil, napral jsem se ještě naposledy pivem, aby mě přivítala Praha, ještě zdaleka ne střízlivá.

Rogo

Report z Milkovického hudebního soustředění

Na místo činu jsme zdárně dorazili v pátek večer. Přestože v Milkovicích jsem byl vůbec poprvé a již se setmělo, na tamní prostředí se mi po úvodním vybalení hudebních propriet a zavazadel podařilo poměrně rychle adaptovat – většinu z dohromady asi dvanácti přítomných tváří jsem znal a osvěžit si schopnost čepování piva (čtrnáctistupňový Krakonoš) taktéž netrvalo dlouho. Po dokončení stavby podia a zapojení nahrávacího zařízení na půdě stodoly, kde se i spalo, jsme kolem jedenácté večer začali muzicírovat; na místě byly dvě bicí soupravy, cajon, nástrojová aparatura včetně příslušných instrumentů (čítajících mimo jiné violu a dvě ukulele), aparatura na ozvučení a mikrofony. V muzice převažovala témata z vod rocku, rokenrolu a dalších žánrů, obecně spíše energičtějšího a živelnějšího rázu. Pružně obměňovaná hráčská sestava, nástroje i hudební motivy, to bylo fajn. K mojí smůle jsem se však na pátek špatně vyspal, proto jsem se kolem jedné ráno uchýlil do čistě pozorovatelské role a v ní setrval až do sedmé hodiny ranní, kdy se i ti nejotrlejší muzikanti nachystali na kutě. Další den byl načat decentním hraním, v němž se pokračovalo i po návštěvě hospody za účelem oběda, kterou jsme v menší skupince lidí odpoledne podnikli. Na statku se mezitím zbytek osazenstva naladil na psychedelickou notu, na niž jsme záhy po příchodu zareagovali „space jamy“ v různých obměnách (herními patterny založenými na efektech tvořících vesmírné, psychedelické plochy a zvuky) – bylo vtipné pozorovat, jak to s přihlížejícími posluchači zatočilo. Po večeři se pokračovalo v hraní; vlivem částečné absence bubeníků a obecně sílící únavy většiny osazenstva nabyly jamy oproti pátku odlehčené a jemnější formy. Došlo i k experimentům, přičemž jeden z nich bych si s titulkem „Kterak se Detail stal rockovou hvězdou přes noc“ dovolil označit takřka za vrchol akce. Poté, co si zmiňovaný muzikant ustlal ke spánku uprostřed místnosti, začal chrápat tak, že i „nasucho“ téměř přehlušoval produkci. Následným přiložením volného mikrofonu k jeho ústům byl nevědomky pasován do role frontmana právě vystupujícího hudebního tělesa, jehož zbytek stál na podiu a snažil se na motivy chrápání, které se během 45 minut asi třikrát obměnily, melodicky navázat. Pecka, smál jsem se asi půl hodiny v kuse. Po dalších hudebních experimentech jsem šel kolem šesté ráno spát. V neděli po poledni pokračovala muzika, také jsme pomohli na statku s přeložením cihel a po sbalení zavazadel a nástrojů okolo páté vyrazili Praze v ústrety. Rád bych na tomto místě poděkoval Standovi Pencovi za poskytnutí zázemí a všem ostatním za spoluúčast, protože akci jsem si ve světle příjemné atmosféry a zajímavých hudebních seancí parádně užil.

Vláďa