Druhé hudební soustředění


Záznam z druhého hudebního soustředěni v Milkovicích (ZIP, mp3, 623 MB)
Tentokrát máme reporty dokonce dva, a to od Roga a Krtka.

Druhé Milkovické hudební soustředění 31.8. až 2.9. 2012

Opět berte události zde popsané, spíše jako opilcovy deníkové záznamy. Myslím však, že ducha se mi zachytit podařilo. Alespoň z části. Páteční stop byl nakonec naprosto skvělý. Celý den byl deštivý a v okamžiku, kdy jsem se na stop vydap, déšť značně polevil. Na černé mostě jsem stál asi dvacet minut, načež mi zastavil chlapík jedoucí až do Kopidlna, paráda. 16 korun jsem obětoval za autobus do Libáně a před třetí jsem byl v Milkovicích. Kromě Standy, Jarmily a malého Káji, ostatní děti byli u prarodičů, tu byl ještě Mikuláš, který se tu již pár dní vyskytoval. Lidé se začali pomalu sjíždět (Jako scházet, ne že by se nalajnovalo na zrcadlo a všichni nastřelení pobíhali po okolí). Dorazili: Milínek s Violou, Krtek, Ondra, Jožin, Ivan, Žaneta, Alžběta s nějakým svým šíleným kmotřencem, jenž obdivoval Michala Davida. Byl tu též Michal (kapela Le kapr) s přítelkyní a také Luďa s Luckou, takže skutečně drtivá většina muzikantů. Baťa nedorazil, jelikož bloudil někde po Čechách, stěhoval nábytek a sháněl basu. Byl tu ale i Skřítek, což mě potěšilo jelikož je to na improvizace ideální člověk též. Tentokrát se kromě audio nahrávky pořizovalo i video a navíc to vše běželo na kozytv.cz. To vše ještě ze dvou pohledů. Pivo tu bylo opět výborné, jednáctistupňový Krakonoš a trávy bylo dost a měli jsme i papírky. Muzika se rozjela plným proudem. Muzikanti se různě doplňovali a střídali. Na improvizovaném zpěvu jsem se střídal hlavně já s Michalem. Chvílemi vbíhal k mikrofonu i onen zmiňovaný kmotřenec a vykřikoval texty typu: Zelená je tráva, fotbal to je hra, poranění andělé jdou do polí, Okořín apod.). Sem tam něco zapěl i Krtek a myslím že i Jožin a Alžběta. Opět jsem nevyhrál soutěž o nejstřízlivějšího barda hudebního soustředění. Jelo se přes celou noc a já jsem se pohodil kolem čtvrté hodiny. Ostatní ještě nějaký čas hráli a poté se pohodil též. Druhý den odpoledne, po kratší produkci, nás opustil Michal se slečnou Alžbětou a kmotřencem. Na místo nich dorazil Mario a Libáňský básník Václav. Část se vydala na průzkum Libáně a my zbylí jsme to opět rozjeli. Zahrála i tvrdě metalová kapela Do zelí zalejzátor, jejíž základy byly nastíněny již na konci Kozího mejdanu a jejíž název nosil v hlavě Milánek již nějaký ten čas. Poté co se i ostatní vrátili, rozjela se opět jen tak nekončící produkce. Václavovi se splnil sen a tento večer byl frontmanem své kapely a musím uznat že to znělo fakt dobře. Já jsem již nezvládal tolik řvát, jelikož mě metalové běsnění trochu vyřvalo a nachraptělo. Použil jsem tedy nějaké své básně. Poté opět tma. Spánek, kocovina, první pivo, druhé pivo, a bylo opět líp. Ještě jsme pomohli Standovi s něčím na statku, najedli se ..pivo, pivo, pivo. Někteří jeli autem, já s Máriem vlakem. Shrnuto, opět naprosto úžasná akce, zkrátka odjížděl jsem s velice dobrými pocity.
Rogo
2. report ze soustředění

Vyjel jsem s Ivanem, Ondrou a Žandou z Prahy – docela to byla zajímavá cesta, protože já znám Prahu zejména pěšky a nějaká navigace po dálnici to bylo moc – a na Ivana taky, protože v takových zákoutích Prahy ještě nebyl. Nakonec jsme společnými silami celé osádky auta do Milkovic dorazili živí, zdraví a plni dojmů z cesty. U standy se už hrálo, ale to me nevadilo rozmístit PA a nazvučit ostatní nástroje. Kolem desáté bylo vše připraveno. Jak už muzikanti hráli, tak se nově příchozím moc hrát nechtělo. Koneckonců o půlnoci je hraní ve stylu funky a cajdáků v kombinaci s vypitými pivy konečně přestalo bavit, což poskytlo příležitost pro novou vlnu. To už jsem se chopil basy a začalo se. Vzpomínám si na píseň Okenuj, které svým tématem (blížící se prohibice) byla velmi prorocká. Došlo i na projekt Pozdrav punku a vznikla i kapela Hlavou dolů leží kretén. Sešlo se zde i dost nástrojů (klarinet, harmonika, housle, spousta perkusí...) čímž se zvuk obohacoval a hrálo se více meditativně. To bylo zajímavé, že čím více lidí umí na nástroje, tím hrají pomaleji. To rozsekla nakonec rock 'n' roll smršť kolem půl čttvrté ráno. Rogo tradičně usnul v tureckém sedu a sloužil nám jako terč různých šprýmů, jako třeba jestli když spí, tak taky básní? Poslední pokus večera, (no spíše rána), byla hypnóza, kdy jsme se Rogovi snažili vhypnotizovat do jeho snu. že je neuvěřitelně slavný a bohatý na základě svých básní (viz. záznam mp3). Sobota byla pod mrakem. Pomohli jsme Standovi vytahat nějaké pytle se sušeným jílem (téma bylo shrnuto v písni Pórková polévka s jílovými knedlíčky). Po dokončené práci jsme si dali krátký jam a vyrazil jsem s Ivanem, Žandou, Ondrou Luďou a Luckou na obhlídku Libáně spojenou s průzkumem kulturního podloubí. Když jsme dorazili, Rogo byl stále pod dojmem Do zelí zalejzátoru, který jej navíc připravil o hlas. Zase se hrálo, já řádil u mixu. Byl tam taky Václav – básník z Libáně. Přečetl nějakou báseň a nebylo to špatný, ale bylo vidět že do mikrofonu dlouho nemluvil. Odchytl jsem si ho a dal mu pár rad, co bych jako zvukař od něj potřeboval – velmi ochotně naslouchal, pak začal mluvit na mikrofon, pak začal frázovat a vic a vic se sbližoval s kapelou. Každým veršem nám vtesával do mozků svoji zprávu – na střídačku s Rogem. Chvílemi bylo cítit, jak je hudba všude okolo – nešlo nic jiného, než se dívat a patřičně otevřít pusu. To byl fakt můj nejlepší dojem večera. Hráli jsme do 3, Rogo opět usnul ve svém tureckém sedu, ale oproti pátku jen o metr blíž k pódiu. V neděli Ivan potřeboval do Prahy na zkoušku, tak jsem si spočítal, kolik bude třeba na sbalení aparatury, a když jsem zjistil, že mám půlhodiny zpoždění, začal jsem balit. Jojo, odjezd byl sice rychlej, ale dojem zůstával. Takže na výběru Milkovického CD si poslechněte, jak to tam vlastně vypadalo.
Krtek