Tak se to přěci jen podařilo a celkem dlouho domlouvaná akcička se uskutečnila a to naprosto skvěle.Popíšu vše zejména ze svého pohledu,kterýžto bude dosti pravděpodobně ovlivněn stavy jaké způsobuje alkohol a také těmi jenž způsobuje marihuana.Případné nepřesnosti nebo snad totální kraviny mi prosím odpusttě... Tak jak jsem zvyklý jsem i tentokrát do Milkovic vyrazil stopem,tentokrát ovšem se svou drahou Zuzou.Na pátek jsem si brigádu nedomlouval a Zuza měla již od čtvrtka velikonoční prázdniny.Vyrazili jsme tedy už ve čtvrtek odpoledne.Podmínky nebyli zrovna příznivé.Vyrazili jsme poměrně brzy a v Praze pršelo.Přesto jsme to nevzdali a začali stopovat na Černým mostě.Cestou bylo počasí různé,ovšem jako slunečný nádherný jarní den bych to rozhodně nepojmenoval.V Kopidlně jsme si museli nakonec i vyrobit z pytlů na odpadky pláštěnky. Naštěstí nám po cestě zastavil jakýsy chlapík poslouchající reggae. Se slovy,že ví kde to je, nás odvezl až dolů pod Milkovický statek.V tu samou dobu dorazilo i auto s pro mě neznámými lidmi.Vystoupil z něj postarší chlápek a ptal se jestli je dobře v Milkovicích u Standy Pence. Ukázal jsem tedy směrem nahoru ke statku. Začal my vykládat něco o nějaký demonstraci a že mu nefunguje internet tak přijel osobně.Nevěděl jsem co si o něm myslet. Pokračovali jsme cestou nahoru a auto též. Slyšel jsem řvát něco ve smyslu,,tady vůbec neparkuj".mezitím nám šla naproti Bebina,kterou jsem tedy do té doby též neznal. Od chlápka vzala číslo a poslala ho pryč.My ze Zuzou zůstali stát,tedy jen do té doby než nám Bebina naznačila,že máme normálně pokračovat dál. Vešli jsme do domu kde nás přivítalo složení: Standa, Jarmila, Jožin a děti. No a samozřejmě spoustu zvířat. Nebudu to zbytečně natahovat aby to nedopadlo jak s příběhy kapely Nouze. Přejděme tedy hned k prvnímu brku,Řekněme přivítacímu. Balila Bebina,jelikož nemá ráda dlouhé papírky,raději tvoří brko z několika vážek.Něco málo jsme pojedli i přes lehký hendikep vegetariánství. A první opravdu velikonoční záležitost.Velikonoční čtrnácti stupňový Krakonoš.Ač mi to bylo sdělováno, že se jedná o čtrnáctku, došlo mi to asi až po třetím pivě. Děti šli spát ,tak se mohlo kouřit všude, tedy ne jim u postýlek.Něco jsme popřipravili, jako třeba donesení fórovýho žebříku z Libáně a těžce zapařili. Na druhý den ráno nebo spíše poledne nás trochu bolela hlava,to se naštěstí další dny neopakovalo.Počet lidí byl předem regulován nejen podmínkou,že by tu měli být pouze muzikanti (nemuzikantů byla drtivá menšina), ale i počasím a tím, že měl malej Standa spálu. Sešlo se lidí řekl bych tak akorát.První v pátek někdy odpoledne dorazil Kryštof s kytarou přes rameno. Při sledování jeho chůze z dálky Standa usoudil , že tento člověk je tu vítán. Postupně dorazili ještě: Baťa s Eliškou, Krtek, Giorgio, Vryn. Později když už se hrálo dorazil ještě Detajl, Pacient a Marťa.Využilo se lidu a připravilo se spaní na půdě stodoly (kde jsme tedy já ani Zůza jedinkrát nespali) Zuza byla Standou napomenuta ,že nám ani nepomůže, ale poté co se též obratně ujala balení jointů, rozhodl, že mi jí tedy nebude rozmlouvat. Nakonec si myslím, že si celkem padli do noty. Během akce Dorazila ještě Violka s Milanem. Giorgio vytáhl z auta ještě láhev whiskey a Bechera se slovy, že lidem říká stále dokola, že tvrdej nepije a oni mu stejně nosí další a další láhve. Jamovalo se s pekelným nasazením. Vznikaly zajímavé hudební variace. Zkoušeli jsme věci od psychedelie až po nasranej punk, kde byl trochu problém pochopit tři akordy a že punkovej song nemá deset minut.Přes den se často ke hraní dostali i děti. Byli i potřeby trochu se vyvětrat.Vydal jsem se takhle jednou jen já a Jožin do Libáně na procházku s cílem hospoda. Zašli jsme tedy nejdřive do Koruny,kde vládla lhostejnou rukou líná hospodská. Skrze okne jsme viděli i pár ostatních,ale zanechali jsme je jejich osudu. Různé debaty se točily kolem muziky a celkem dosti také kolem Magora, kterého Jožin znal rozhodně lépe než já. Nejvtipnější ovšem bylo, když Jožin zahlásil hlášku svého otce, že by bylo lepší mít dvaatřicet čuráků a jen jeden zub, protože čurák ho nikdy nebolel. Pak jsme šli koupit něco do krámu a při zpáteční cestě jsme zapadli na pivo k mladšímu Řezníčkovi. Tam jsme narazili na další vejletníky. Při společné cestě zpět vznikali různě šílené věci na oněch dvaatřicet čuráků (jako třeba:vypadnul mi mléčnej čurák. Proč to dítě pláče?Ale,klube se mu první čurák.A třeba taky druh jako čurák řezák,špičák nebo čurák moudrosti) Při návratu jsme se pustili dál do díla.Jožin vařil a my ostatní jsme pomalu začali střídat opět děti u nástrojů. Objevil se i dlouho očekávaný Jožinův kámoš. Zjevil se oproti očekávání někdy v noci (já se zrovna probral z menšího výtuhu), měl otravnou opilost a vůbec to celkově narušoval. Standa ho chtěl vyhodit spát, ať se vrátí ráno na snídani a bude všechno v pohodě. Nějak mu to nesedělo tak raději šel spát někam ven a pak zmizel úplně, dokonce brejle si zapoměl.Skoro slepý opilý člověk sám v lese, úchvatná představa,ale snad se o sebe dokázal postarat. Během noci zahrála i kapela Dvaatřicet čuráků, ktrerá sklidila obrovský úspěch. V neděli ráno někteří odjeli,ale to vůbec nevadilo, jelo se směle dál, až do vyčerpání. Pivo se úspěšně dopilo všechno.To znamená,dva sudy čtrnáctky, jeden dvanáctky(taktéž Krakonoš) a jeden malej soudek kvasničáku co přivezli Violka s Milanem. Jeden noční joint mě úplně dodělal a tím skončila, alespoň pro mě, hudební produkce. Ostatní jeli dál a postupně odpadávali. Nad ránem jsem se ještě vzbudil,ale nevypadalo to,že se ještě do něčeho vrhnem. Po probuzení jsme ještě Standovi pomohli něco odnosit(při tom se Detajlovi podařilo zapadnout do jámy,za což dostal od Standy ,,pochvalu'') a odvalit padlej strom. Poté jsme se již rozloučili a vyrazili k domovům. Při našem odchodu Jožin stále ještě spal. Detajl to vzal autobusem rovnou z Libáně, Eliška s Baťou došli do Kopidlna a od tamtud jeli také radeji autobusem.Já a Zůza jsme v Kopidlně chytli stopa až do Prahy. Bylo to náročné, vyčerpávající, ale jinak naprosto bez chyby. Jen Zůza z toho pár dní marodila,ale spála to naštěstí nebyla. Už se nemohu dočkat Kozího Mejdanu,který vypukne 1.srpna a měl by končit 5., uvidíme jak to nakonec dopadne.Já každopádně pravděpodobně pojedu o něco dříve, jelikož samo se to taky neudělá a každá ruka dobrá. Takže lidé dobří ,přijeďte a bavte se. Pokud něco tvoříte,tak se nebojte,bude tu po domluvě možnost vytoupit nějen s hudbou,ale i s jinými uměleckými činostmi, projekty. A noci ve stodole? Doufám,že se opět promění v nádherný dlouhý jam.